Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


GIERLOŽ

4. 2. 2012
GIERLOZ - "Vlčí opevnění" - Hitlerovo sídlo
 
                        
 
 
Hitlerovo sídlo v Gierlozy, tzv. Vlčí opevnění, je jedním z nejvíce ponurých míst v Polsku, a přesto přitahuje turisty legendou a chmurným klimatem. Na terénu bylo vystavěno 80 budov, z toho 50 bunkrů. Hlavní stan měl vlastní elektrárnu, nádraží, letiště, v centrálním pásmu byla sídla nejdůležitějších mocnářů, kasino, kino. Všechno bylo zamaskováno, obklopeno záseky a minovými poli. V r. 1945 ustupující Němci vyhodili pevnost do vzduchu, zůstaly jen trosky, zpřístupněné dnes pro návštěvníky
 
Když Hitler dobyl Polsko, přesunul svůj hlavní stan do Východního Pruska. Jen 60 kilometrů od hranic s tehdejším Sovětským svazem. Odtud řídil plán Barbarosa - dobytí Ruska. Wolfsschanze - tedy Vlčí doupě - se začalo stavět na podzim 1940 v lese u města Rastenburg - dnes Ketrzyn. "Místní lidé nevěděli, co se to vlastně v lese staví. Ve vesničce Görlitz, která se dnes jmenuje Gierlož, se měla stavět chemická továrna. Lidé věděli, že v lese něco staví armáda. Ale nevadilo jim to, naopak, byli rádi. Tady denně pracovalo 2 tisíce lidí z Rastenburgu. Všichni byli spokojení, že mají zaměstnání a mohou si dobře žít. Nikdo z nich netušil, co vlastně staví.
Hitler se do Vlčího doupěte nastěhoval dva dny po napadení Sovětského svazu, 24. června 1941. Měl tu strávit jen asi čtyři měsíce. Mělo jít přece o bleskovou válku. Proto tu bylo postaveno jen několik bunkrů. Jeho pobyt se ale s přestávkami protáhl na tři a půl roku. Definitivně odsud odjel v listopadu 1944.
 
Hitlerovi generálové si byli vědomi, že Vlčí doupě je dokonale ukryté. Kolem bylo 800 hektarů smíšeného lesa, k tomu deset kilometrů 150 metrů širokého minového pole. Přirozenou ochranou byla Mazurská jezera. Britská letadla sem nedoletěla a Sověti netušili, co jim Hitler za humny chystá. Přesto byly bunkry připravené na všechno. Tehdejší konvenční zbraně nebyly s to je zničit. Stěny bunkrů měly 4 až 6 metrů, stropy tvořila osmimetrová vrstva betonu. Kolem bunkrů byly připravené protiletadlové baterie. Co kdyby náhodou. Nikdo ale nikdy Vlčí doupě plné Němců neobjevil.
 
K žádnému náletu nikdy nedošlo. Ta děla, která tu stála, Němci v lednu 1945 naložili na vagóny a odvezli do Říše. Nikdy se z nich nestřílelo. Zdání trochu klame. To, co vypadá jako stěna, je zborcený strop jednoho z bunkrů. Když Němci opouštěli Vlčí doupě, vyhodili všechny bunkry do povětří. Do každého dali 10 tun trinitrotoluenu a pak jedním stisknutím kliky - prásk! Musela to být strašná rána. Opuštěné ruiny objevili o dva dny později ruští vojáci. Dnes mechem porostlé betonové bloky připomínají skalní město.
 
Klid Hitlerova hlavního stanu narušila v červenci 1944 událost, která mohla zvrátit běh dějin. Velitel záložní armády v Berlíně, jednoruký plukovník Claus von Stauffenberg, propašoval do Vlčího doupěte časovanou bombu. Konala se porada velitelů. Požádal, aby kvůli špatnému sluchu mohl sedět co nejblíže Hitlerovi, a usedl tři místa od něj. Porada se koná v opevněném domě, ne v bunkru. Je horko, okna jsou otevřená. Blíží se půl jedné. Von Stauffenberg opouští místnost s tím, že musí zatelefonovat do Berlína. Hitler se sklání nad mapami na stole. Bomba tiká pár metrů od něj. Přechází k jiné mapě v čele stolu. Je 12:42. Tlaková vlna vyrazila stěnu budovy a nadzdvihla těžký stůl, u kterého Hitler stál. Ten vytvořil bariéru mezi bombou a mužem, kterému byla určena. Na místě jsou čtyři mrtví, ale Hitler žije. Kdo chybí? Stauffenberg. Zastřelit! Později Hitler přičítal své zázračné přežití Boží prozřetelnosti.