Jdi na obsah Jdi na menu
 


GIERLOŽ

4. 2. 2012
GIERLOZ - "Vlčí opevnění" - Hitlerovo sídlo
 
                        
 
 
Hitlerovo sídlo v Gierlozy, tzv. Vlčí opevnění, je jedním z nejvíce ponurých míst v Polsku, a přesto přitahuje turisty legendou a chmurným klimatem. Na terénu bylo vystavěno 80 budov, z toho 50 bunkrů. Hlavní stan měl vlastní elektrárnu, nádraží, letiště, v centrálním pásmu byla sídla nejdůležitějších mocnářů, kasino, kino. Všechno bylo zamaskováno, obklopeno záseky a minovými poli. V r. 1945 ustupující Němci vyhodili pevnost do vzduchu, zůstaly jen trosky, zpřístupněné dnes pro návštěvníky
 
Když Hitler dobyl Polsko, přesunul svůj hlavní stan do Východního Pruska. Jen 60 kilometrů od hranic s tehdejším Sovětským svazem. Odtud řídil plán Barbarosa - dobytí Ruska. Wolfsschanze - tedy Vlčí doupě - se začalo stavět na podzim 1940 v lese u města Rastenburg - dnes Ketrzyn. "Místní lidé nevěděli, co se to vlastně v lese staví. Ve vesničce Görlitz, která se dnes jmenuje Gierlož, se měla stavět chemická továrna. Lidé věděli, že v lese něco staví armáda. Ale nevadilo jim to, naopak, byli rádi. Tady denně pracovalo 2 tisíce lidí z Rastenburgu. Všichni byli spokojení, že mají zaměstnání a mohou si dobře žít. Nikdo z nich netušil, co vlastně staví.
Hitler se do Vlčího doupěte nastěhoval dva dny po napadení Sovětského svazu, 24. června 1941. Měl tu strávit jen asi čtyři měsíce. Mělo jít přece o bleskovou válku. Proto tu bylo postaveno jen několik bunkrů. Jeho pobyt se ale s přestávkami protáhl na tři a půl roku. Definitivně odsud odjel v listopadu 1944.
 
Hitlerovi generálové si byli vědomi, že Vlčí doupě je dokonale ukryté. Kolem bylo 800 hektarů smíšeného lesa, k tomu deset kilometrů 150 metrů širokého minového pole. Přirozenou ochranou byla Mazurská jezera. Britská letadla sem nedoletěla a Sověti netušili, co jim Hitler za humny chystá. Přesto byly bunkry připravené na všechno. Tehdejší konvenční zbraně nebyly s to je zničit. Stěny bunkrů měly 4 až 6 metrů, stropy tvořila osmimetrová vrstva betonu. Kolem bunkrů byly připravené protiletadlové baterie. Co kdyby náhodou. Nikdo ale nikdy Vlčí doupě plné Němců neobjevil.
 
K žádnému náletu nikdy nedošlo. Ta děla, která tu stála, Němci v lednu 1945 naložili na vagóny a odvezli do Říše. Nikdy se z nich nestřílelo. Zdání trochu klame. To, co vypadá jako stěna, je zborcený strop jednoho z bunkrů. Když Němci opouštěli Vlčí doupě, vyhodili všechny bunkry do povětří. Do každého dali 10 tun trinitrotoluenu a pak jedním stisknutím kliky - prásk! Musela to být strašná rána. Opuštěné ruiny objevili o dva dny později ruští vojáci. Dnes mechem porostlé betonové bloky připomínají skalní město.
 
Klid Hitlerova hlavního stanu narušila v červenci 1944 událost, která mohla zvrátit běh dějin. Velitel záložní armády v Berlíně, jednoruký plukovník Claus von Stauffenberg, propašoval do Vlčího doupěte časovanou bombu. Konala se porada velitelů. Požádal, aby kvůli špatnému sluchu mohl sedět co nejblíže Hitlerovi, a usedl tři místa od něj. Porada se koná v opevněném domě, ne v bunkru. Je horko, okna jsou otevřená. Blíží se půl jedné. Von Stauffenberg opouští místnost s tím, že musí zatelefonovat do Berlína. Hitler se sklání nad mapami na stole. Bomba tiká pár metrů od něj. Přechází k jiné mapě v čele stolu. Je 12:42. Tlaková vlna vyrazila stěnu budovy a nadzdvihla těžký stůl, u kterého Hitler stál. Ten vytvořil bariéru mezi bombou a mužem, kterému byla určena. Na místě jsou čtyři mrtví, ale Hitler žije. Kdo chybí? Stauffenberg. Zastřelit! Později Hitler přičítal své zázračné přežití Boží prozřetelnosti.
 
 
 

Portrét


 

Poslední fotografie


analytics


KNIHA NÁVŠTĚV



toplist

TOPlist



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>