Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


PALANGA

31. 1. 2012

palanga.jpg

 

 

 

 

 

KLAIPEDA
Přístav Klajpeda se nachází na pobřeží Baltského moře. Představuje důležitý obchodní uzel a jeho strategická poloha jeho význam umocňuje. Každým rokem přístavem projde až 40 milionů tun zboží. Své filiálky zde má 19 světových lodních společností. Panuje zde čilý ruch téměř každý den v roce . Klaipeda má mnoho zajímavých památek. Jednou z nich je mořské muzeum, které je umístěno ve starobylé pevnosti Korgalis na Kuržské kose. Je zde námořnické muzeum a akvaria. V kasematech je expozice, která vypráví o historii světového a litevského loďařství a o historii rybářství.
vypráví o historii světového a litevského loďařství a o historii rybářství.
 
 
 
PALANGA
Palanga jsou klimatické lázně.Minerální vody a bahno napomáhají při léčbě mnoha nemocí Je zde i filiálka Litevské vědeckovýzkumné laboratoře lázeňství, kde především zkoumají vliv rehabilitace při ischemické bolesti srdce. Roku 1827 zde byla otevřena lékárna, která existuje dodnes. Podle starého litevského receptu zde mají směs 27 léčivých bylin „tři devítky“ a dále srdeční kapky, které jsou známé i v zahraničí. V městečku a jeho okolí jsou dlouhé písečné pláže s množstvím dun. Palanga je známá také díky zdejšímu krásnému a rozmanitému botanickému parku
 
 
Zajímavostí Palangy jsou vrcholek kde stávala pohanská kaple a novorenesanční palác hraběte Tiškevičiuse. V 60. letech 20. století bylo v zámku zpřístupněno muzeum jantaru . Dnes muzejní expozice obsahuje na 25 tisíc kusů tohoto drahokamu. Kromě toho jsou tu vystaveny také šperky s tímto drahokamem. V suterénu paláce je exkluzivní prodejna jantarů. Zámek je obklopen rozlehlým botanickým parkem Dalšími zajímavými stavbami jsou lázeňské domy z konce 19. a počátku 20. století a novogotický kostel. V Palanze se každoročně, v letní sezóně, konají pouliční karnevaly, trhy, pěvecké festivaly a koncerty.
 
Dva zázraky k sobě lákají lidi – hora a moře. Ale ne všichni mají sílu pokořit hory, moře je přístupné všem. Litvy nemá vysoké hory, ale její pobřeží omývá Baltské moře.

Každý, kdo přijede do Palangy nejprve spěchá k moři. Oči nepřehlédnou jeho prostory, které se v dáli splývají s nebeským oceánem. Nedozírné, záhadné, znovu a znovu ukazuje svoji moc a sílu. Tu je pokojné, průzračné, proteplené slunečními paprsky, tu je burácivé, zuřivě rozmetající písek po plážích. V hezký den, kdy bílý písek pláží růžoví v odlesku zapadajícího slunce, je krásné se jít podívat na molo, pozorovat hvězdy, které se pomalu ponořují do moře. A v nastávajícím soumraku se v dáli rozsvěcuje švédský maják.

Znovu nastává den a člověk opět spěchá k moři. Pláže Palangy jsou proslavené hedvábným bílým pískem. Písek, to je dar moře, které ho vynáší na břeh a tu ho přebírá vítr. Ten honí písek dál a dál a na břehu se objevují písečné duny. Vítr ale také přináší semena života. Rozličné rostliny zde zapustily své kořeny hluboko do písku. Tím se duny stávají odolnějšími proti náporům větrů. A na pomoc přírodě přišel i člověk. Úkol je to složitý – ozelenit duny, protáhnout podél břehu jejich řadu, aby chránila Palangu před pískem. První práce na dunách začaly roku 1926. Vítr bez ustání prohání písek, duny se zvětšují , rostliny se těžce uchytí. Proto se písek začal pokrývat rošty z vrbového proutí a teprve potom se sem sázejí stromy a keře do směsi hlíny a rašeliny. V sedmdesátých letech byly pobřežní lesy zařazeny do kategorie lesoparků

Alej Tajkos nás přivede ke starému obětnímu místu – hoře Birute. U jejího úpatí je socha – „Tobě Birute“. Na vrcholu hory hořel v dávných dobách svatý oheň. Hlídala ho sličná Birute. Potkal ji velkokníže Kestutis, zamiloval se do ní a chtěl si ji vzít za ženu. Panovníkovi se příčit nelze. Posadil kníže dívku na koně a odvezl ji. Narodili se jim synové a dcery. První byl Vitautas – litevský velkokníže. Po smrti Kestutise se Birute vrátila na horu a do smrti sloužila starým pohanským bohům. Pochovali ji na hoře a nebo v její blízkosti. Birute – poslední z litevských kněžen, nezměnila starou víru a její jméno se stalo symbolem lásky k rodnému kraji. Lidé často chodívali uctít památku Birute. Aby toto nebylo spojováno s pohanstvím,byla na hoře postavena nejprve dřevěná a roku 1869 osmiúhelníková kaplička z červených cihel

Nesmíme zapomenout na jantar. Jantar je smola jantarových borovic rostoucích na jihu Skandinávie a dně baltického moře před 70 miliony let. S oteplením klimatu začaly borovice,hojně ronit smolu. Ta stékala na zem a tvrdla. Na slunci se tavila a znovu tvrdla. Prchavé látky se vypařovaly a vytvářely maličké bublinky plynu, Na nich je závislá barva a průzračnost jantaru. Do řídké hmoty napadal hmyz, části rostlin – ty nám vyprávějí o dávných časech. V muzeu zdobí expozici jantaru vitráž zobrazující legendu Jurate a Kastitise, legendu o lásce bohyně moře a prostého rybáře.