Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


30. 1. 2012

Ostrov Cres a Lošinj byly kdysi spojené, ale nyní je dělí průplav, který kdysi prokopali Římané. Severní část ostrova se rozkládá v Rijeckém zálivu a je vystaven silným nárazům bóry. V zimě jsou vrcholky ostrova bílé. Na ostrově Cres je sladkovodní jezero Vrana na rozloze 5,75 m2. Jeho hladina je pod úrovní moře a je hluboké 74 m, široké 1,5 km a dlouhé 5 km. Od roku 1953 zásobuje pitnou vodou město Cres a o 10 let později i další města. Kdysi se mělo za to, že jezerní voda je podzemní cestou spojena s vodami na pevnině.

Cres je jedním z posledních míst, kde žije SUP BĚLOHLAVÝ. Je to dravec a mrchožrout, který skoro nikdy nenapadá živou kořist. Je vysoký kolem jednoho metru, rozpětí křídel má až 1,,80 m, váží kolem deseti kilogramů a pohybuje se rychlostí 40-50 km v hodině, při střemhlavém letu až dvakrát rychleji. Dožívá se až padesáti let. Mají ho rádi pastýři, protože čistí terén od nákazy. Pták představuje světovou raritu i tím, že jeden pár odchová ročně pouze jedno mládě.
Uprostřed ostrova je město Cres, do kterého se vchází třemi branami Domy mají na průčelí vytesané buď erby nebo nářadí , to na domech řemeslníků nebo ryby na domech rybářů.
Nejstarší osada na ostrově Cres je Lubenica. Vyrostla na skále vysoké 387 metrů. Městečko s náměstím, zvonicí a kostelem sv. Antonína, poustevníka z 15. století, láká hromy a blesky, které často uváznou na střechách města.
Na východní straně silnice 6 km před městem Cres je označen průchod 45 rovnoběžky. Je to místo, které leží v polovině severní polokoule – odtud je stejná vzdálenost k rovníku i k severnímu pólu.
 
 
GROMAČE
Každý, kdo někdy navštívil jadranské přímoří, nemohl si nevšimnout kamenných zídek, které jsou v oblasti Jadranu prakticky všude. Najdete je v Istrii, v krajích, které sousedí s jadranským pobřežím, táhnou se kilometry na ostrově Krku, kde jsou jedinou lidskou stopou v ostrovních pustinách na východě ostrova a vzbuzují pozornost automobilistů, kteří cestují po Jadranské magistrále. Jsou na téměř všech dalších ostrovech, kvarnerských i dalmatských. Jachtaři se jim podivují i na Kornatských ostrovech - k čemu tady mohly sloužit, zde, kde není nic než kamení, slunce a moře. Přitom jich tu jen na tomto souostroví 250 km.
               
Tyto zídky, kterým Chorvaté říkají suhozidi nebo též gromače, se stavěly z neopracovaného lomového kamene nasucho, tedy bez jakéhokoli přídavku pojidla. A tohoto kamene bylo v přímoří vždycky dost.
K čemu tyto zídky v běžném životě zdejšího obyvatelstva vlastně sloužily? Především vzájemně vyznačovaly a oddělovaly nemovitý majetek jednotlivých majitelů, především jejich pastviny. Zároveň zabraňovaly, aby ovce z cizích pastvišť přecházela na majitelův pozemek. V neposlední řadě sloužily k ochraně obdělávané půdy před povětrnostními vlivy i k oddělení jednotlivých pěstovaných druhů plodin.
Zdá se to mnohdy nepochopitelné, že tyto dnes vyprahlé končiny měly své majitele, kteří chtěli mít svůj majetek jasně vytyčený a přesně ohraničený právě suchými zídkami. Nelze přitom zapomínat na to, že v dávné minulosti nebyly tyto dnešní holé pláně tak pusté a nehostinné.
Byly užší i širší, vyšší i nižší, podle účelu, k jakého byly postaveny. Nesměly být nikdy příliš úzké, aby je větry neshodily. A tam, kde oddělovaly pastviny více majitelů, musely být tak vysoké, aby je ovce nepřeskočily.
Suché zídky oddělovaly i chránily před erozí malá políčka, na kterých majitelé pěstovali vinnou révu, ovocné stromy, později olivovníky. Tato terasovitá políčka se často táhla až do prudkých svahů. Byla to nadlidská dřina nejprve sesbírat kameny, vystavět z nich suché zídky, nanosit v nůších úrodnou zeminu, zasadit rostliny a opečovávat je tak, aby přinášely co největší užitek. Často šlo o políčka docela maličká, kde bylo jen pár keříků vinné révy, ale stálo to za to, protože moc jiných možností obživy široko daleko nebylo. Nejznámějším reprezentantem těchto ohraničených miniaturních políček jsou vinice v okolí Primoštenu
V jiných případech ohrazují suché zídky cesty, které vedou často do míst, která by bez nich byla vydána napospas živlům. Na některých místech zase suché zídky sloužily k orientaci v krajině O suché zídky museli majitelé neustále pečovat. Tvrdé povětrnostní podmínky, především bura (též bóra) a další větry, které bičovaly zdejší oblast, působily neustálé škody i na suchých zídkách. Dnes už jsou mnohé z nich pobořeny, neudržovány, mnohdy i dost zarostlé. Přibývá opuštěných, neobydlených sídel, jejichž sady, olivové háje a skromná políčka zarůstají a zídky, které je obklopovaly se rozpadávají. Na pustých místech vystavených nepohodě, není už dávno nikdo, kdo by je opravoval. A turisté jsou k nim mnohdy dost bezohlední.
Suchých zídek tedy pomalu, ale jistě ubývá. Je však stále dost těch, které zůstaly víceméně neporušené a jsou jako svědkové dávných časů symbolem jadranské krajiny.
(čerpáno z www.chorvatsko.cz
 
 
Chorvatská měna KUNA je po kuně
 
Současné chorvatské platidlo má své kořeny už v 11. století.Tehdy, v době nadvlády Benátek nad chorvatským územím, byly města Cres (svým jménem a jako zástupce chorvatských ostrovních měst) a Beli (jako samostatný chorvatský kastel) povinni odvádět ročně poplatek 55 kuních kožek. Kuna skalní byla tehdy věhlasným vývozním artiklem. Ostrov Krk měl výjimku. Jako jediné z tehdejších chorvatských území platil daň Benátkám v liščích kůžích. Některá další města odevzdávala povinné dávky v penězích

Musíme si ale říci, že ta pravá kuna je dnes na Kvarneru (především na ostrově Cres) velice rozšířeným živočišným druhem, ale i na ostrově Krk není setkání s ní nijak vzácné