Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


CESTA DO CHORVATSKA

cesta-do-chor.jpg

 

 bus.gif

Nasedáme do autobusu směr Chorvatsko. Přepočítat, zda jsme opravdu všichni, ujistit se, že nám žádné zavazadlo nezbylo na chodníku a odjezd. Odjíždíme z Brna od Grandu. Po představení mé maličkosti, jako technického delegáta a obou našich řidičů, seznamuji klienty velmi stručně s cestou, která nás čeká - Brno, přes Mikulov, Vídeň, Graz, Maribor, Zagreb, Karlovac, Plitvická jezera do rekreačního střediska Sabunike.

Při odjezdu z Brna několik zajímavostí o Brnu. Nemám ráda letopočty a tak si povídáme o Špilberku, a o válce se Švédy. To se již blížíme k Pálavě. A hned jsou další témata . Pálava jako taková, Novomlýnské nádrže, Dolní Dunajovice a na obzoru se ukazuje Mikulov. I zde mám připraveno něco z pověstí o tomto místě. Poslední zastávka na našem území. Potom připravit pasy a jedeme se zařadit do fronty na odbavení. Po hodině čekání jsme v Rakousku. Projíždíme Dolním Rakouskem a po 70 kilometrech se objeví Vídeň. Řidiči mají svoji trasu přes toto hlavní město Rakouska. Projíždíme bez problémů. To se nám již stmívá. První zastávka v Rakousku je na 105 kilometru za Vídní. A zase fronta, tentokrát u WC. Máme přestávku půl hodiny, a tak to stihneme i dát si nějaké občerstvení,které nabízejí řidiči – kávu, čaj nebo pivo, limo. A nasedat, přepočítat, zda jsme tu někoho nenechali a odjezd směrem Graz – česky Štýrský Hradec. Řidiči pouštějí video a tak nám cesta rychle ubývá. Na rakouských hranicích jde odbavování dnes vcelku rychle a na slovinských díky úplatku několika piv také. Nyní nás čeká cesta přes Slovinsko. Necelých 80 km, ale po silnici, která se rovná našim okreskám. Mají sice pár kilometrů dálnice u Mariboru, ale je to jen kousíček. Přijíždíme na slovinské hranice, trošku pomalejší odbavení a pásmem nikoho se blížíme k posledním hranicím, které musíme zdolat. I zde to jde pomalu,. Jako by se na všech hranicích domluvili, všichni celníci chtějí vidět pasy. A to již přejíždíme na chorvatské území.Po několika kilometrech najíždíme na dálnici. To je jiná jízda,než přes Slovinsko. Zastavujeme na odpočívadle u hlavního města Chorvatska Zagrebu. Po malém protažení jedeme dál. V Karlovacu opouštíme dálnici, která se velmi rychle staví a pouštíme se směrem Plitvická jezera. Začíná se rozednívat a po ujetí dalších kilometrů budíme klienty chorvatskými písničkami. Povídání o Chorvatsku nechávám na pozdější dobu, až po snídani. Zastávku na snídani děláme na Plitvických jezerách. Tato soustava 16 jezer je zařazena do národních parků Chorvatska . Na prohlídku ale není čas. Jenom nakoukneme a odjezd. Nyní si povídáme o Chorvatsku, o místech kudy projíždíme, o různých dalších zajímavostech. Protože zde máme i děti vyhlašujeme soutěž, kdo první uvidí moře. Jsme na Velebitu. Toto pohoří se táhne po značné části pobřeží Jaderského moře. A toto pohoří musíme přejet. Po letech, kdy byla dostavěna nová dálnice Zagreb – Split, už je tato cesta jenom vzpomínkou. . Žádný tunel Novy Rok, ale pěkně 13 kilometrů serpentin . Rychlost 20 až 30 km za hodinu a to prosím při hezkém počasí.Od poloviny svahu Velebitu to máme do místa naší dovolené přesně padesát kilometrů. Čas tak akorát na seznámení se zdejším krajem, povědět si něco málo o dějinách. Blížíme se k městečku Nin, které se honosí názvem královské město. Opravdu zde sídlili králové , biskupové. Deset kilometrů a jsme na místě. Zastavujeme na malém náměstíčku a to se již sbíhají místní, aby ulovili klienty. Musíme je bohužel zklamat, protože zde máme již své stálé ubytovatele – Máriu, Jovanku, další Máriu, Míleho, Miru, Vesnu a další. Rozděluji rekreanty do jednotlivých apartmánů, tam se o ně již postarají domácí.